Člověk by nikdy neřekl, že něco takového může vzniknout někde nad Mongolskem, ve třetím největším a zároveň prý také nejkrásnějším sibiřském městě, kde se občas naměří i mínus padesát pod nulou. Ale může. Ovšem co mě to překvapuje, možná ta hudba zní tímto způsobem právě proto, jaký ten Krasnoyarsk je. Otázkou je, jestli to je jen náhoda, nebo trend a v sibiřských tundrách se ukrývají podobné poklady, jen je objevit. To, že původně šlo jen o one night projekt, který celkem náhodně vyrostl v regulérní kapelu, svědčí spíše o nějaké nenadálé shodě okolností, než o kalkulu vytěžit ze současného trendu kytarových bažin další rašelinu.
V tomto případě to vyšlo na jedničku a kapela se první nahrávkou zapsala mezi ty nejlepší pošmourné desky roku 2015. No pošmourné… BELLOW THE SUN jsou bandou vyznávající epické instrumentální funerální plochy s pěkně masivní oporou ledovcových masivů a hodně zpomalenou rytmikou, nejde ale říci, že by album způsobovalo sebevražedné choutky. Je éterické a okatě těží z doomové tradice, současně se ale nebojí experimentovat s dronovými i ambientními plochami ani přejít z atmosférického instrumentálního panoráma do dřevních riffů s téměř deathmetalovým vokálem. Nemám to slovo moc rád, ale označení éterické sem sedne jak prdel na hrnec. Pro mě jeden z nejzajímavějších debutů v pomalého metalu.